Nejvzácnější žvířata světa

Bažant Edwardsův (Lophura edwardsi)

12. května 2016 v 23:41 | Maty.tekk
Bažant Edwardsův (Lophura edwardsi) je jeden z nejvíce ohrožených druhů bažanta. Divoká populace se odhaduje maximálně na 50-250 jedinců, v letech 2000 až 2010 však nebylo zaznamenáno jediné potvrzené pozorování. Daří se však jeho chov v zajetí, je organizován zachranný program přímo v oblasti jeho původního výskytu ve Vietnamu.Obývá deštné lesy ve Vietnamu, do nadmořské výšky 900 metrů. Žije obvykle v párech. Samec je modře zbarvený, hlavu má jako většina jiných bažantů červenou. Vybarvuje se v prvním roce života. Samice je nenápadně zbarvená. Snáší 4-7 vajec, která se líhnou po 22 dnech.Jde o druh blízce příbuzný bažantu vietnamskému (Lophura hatinhensis).Do Evropy byl poprvé dovezen roku 1926. V České republice je v současnosti chován pouze v ZOO Plzeň. O vytvoření životaschopné populace bažanta Edwardsova se momentálně pokouší organizace WPA CZ/SK (World Pheasant Association Czech Republic and Slovakia)




Tygr čínský (Panthera tigris amoyensis)

10. května 2016 v 16:41 | Maty.tekk
Tygr čínský (Panthera tigris amoyensis) je ohrožen vyhubením. Dá se říci, že o jeho osudu už bylo rozhodnuto. Podle nedávného výzkumu Čínské správy lesů a Světového fondu přírody (World Nature Fund, WNF) už ve volné přírodě přežívá méně než 30 zástupců tohoto druhu. Někteří vědci se dokonce domnívají, že tygr čínský už v přírodě vyhynul.V 19 čínských zoologických zahradách žije ještě 66 tygrů, kteří jsou všichni potomci šesti zvířat odchycených v roce 1956.Přirozeným domovem tygra čínského jsou horské lesy v jižní, východní, centrální a jihozápadní části Číny. Tygr doplatil na dramatické zhoršování životního prostředí, lov a válečné konflikty. Vědci se shodují v názoru, že bez aktivní ochrany zmizí tato šelma z přírody do roku 2010. Čínští ochránci proto plánují, že 5 až 10 tygrů chovaných v zajetí přemístí do Jižní Afriky, aby se tam naučili přežít na svobodě. U příležitosti olympijských her, jež by se měly konat v roce 2008 v Pekingu, by se tygři se svými potomky měli do země svého původu vrátit.




Makak jihomentawajský (Macaca pagensis)

10. května 2016 v 15:45 | Maty.tekk
Makak jihomentawajský je kriticky ohrožený druh primáta.Makak jihomentawajský se vyskytuje pouze na ostrově Mentawai u Sumatry, viz mapka. Rosah populace je cirka 7 jedinců na čtvereční kilometr. Samci tohoto primáta měří 45-55 cm, jejich hmotnost se odhaduje na 6-8 kg, samice jsou obyčejně menší a lehčí. Srst je hnědá, na ramenech a krku je světlejší a přechází až do okrové, nohy mají červenohnědé zbarvení. Ocas je oproti robustnímu tělu krátký, měří u samce asi 13-16 cm, u samice 10-13 cm. Makak jihomentawajský má jako všichni makakové lícní torby, do kterých si může uschovávat potravu a sežrat ji později. Skupinu opic tvoří 5 - 25 jedinců, z toho jeden vůdčí samec, samice a mláďata. Gravidita trvá 5 - 6 měsíců, poté se narodí jedno mládě. Pokud jde o samce, po dosažení pohlavní dospělosti opouští skupinu.Tento druh je dle IUCN kriticky ohrožený (CR). Nebezpečí představuje především klučení deštného lesa a lv. Počet jedinců se odhaduje na 2 100-3 700 jedinců. Makak jihomentawajský se zatím nevyskytuje v žádné chráněné oblasti, je však plánována ochrana oblasti Pagai, kde se tito primáti vyskytují.



Jelen milu (Elaphurus davidianus)

10. května 2016 v 15:30 | Maty.tekk
Jelen milu, též jelen Davidův nebo jelen pátera Davida je vzácný druh jelena, který v přírodě vyhynul již před téměř 2000 lety. V zajetí se však dobře rozmnožuje a na konci 20. století byl reintrodukován do své původní domoviny.Jelen milu je silný, poněkud podivně vypadající jelen s protáhlou hlavou nesenou na štíhlém krku. Končetiny jsou dlouhé a kopýtka široká, podobná sobím. Ocas je velmi dlouhý, zakončený černým střapcem. Na hlavě jsou nápadné předoční žlázy, ušní boltce jsou menší, zato oči velké a výrazné. Samci nesou paroží, které se zdá být "naopak", výsady směřují dozadu, větvení je také neobvyklé, dichotomické. Další zvláštností je fakt, že během roku mohou vyrůst dvě sady paroží - letní parohy jsou větší a jeleni je shazují v listopadu, další pár doroste v lednu a shazován je několik týdnů poté.V minulosti jeleni milu obývali mokřady a rákosové porosty na středovýchodě a severu Číny, nicméně kvůli nadměrnému lovu a rozšiřování rýžových polí zmizel už kolem roku 200 n.l. Jeleni milu však přežili v císařském loveckém parku Nau-Hai-Tsue u Pekingu, kde žili chráněni za zdí pro potěchu císařského dvora.V roce 1865 je pro západní vědu objevil francouzský misionář a přírodovědec páter Armand David, který v něm poznal dosud nepopsaný druh soba. Páter David byl schopný získat dvě kompletní kůže tohoto zvířete, které odvezl s sebou do Evropy - na základě těchto kůží pak Milne-Edwards jelena milu vědecky popsal. Čínský císař následně daroval několik zvířat Francii, Německu a Velké Británii. Právě včas, protože při záplavách v roce 1894 byla stržena zeď kolem parku a většina stáda uhynula. Zbývajících asi 30 kusů pak bylo vybito během povstání boxerů roku 1900.Po zániku populace v Číně bylo zbývajících 18 jelenů milu, kteří zůstali v Evropě, převezeno do v parku Woburnského opatství v Anglii, kde se je podařilo rozmnožit a jelen milu začal být chován i v ostatních evropských zoologických zahradách, v roce 1956 se čtyři jeleni milu dostali i do Pekingské ZOO.V roce 1985 byl jelen milu reintrodukován do přírodního parku v blízkosti Pekingu, tam, kde se kdysi nacházel císařský lovecký park. O rok později byli vysazeni také v rezervaci Ta-feng (Dafeng) u Šanghaje. V těchto rezervacích jsou zvířata chována oborovým způsobem.V současnosti jsou jeleni milu chováni v zoologických zahradách i na farmách na celém světe, jen v Číně jich v oborách a přírodních rezervacích žije asi 2000. Od roku 1998 jsou vypouštěni i do volné přírody.V roce 1997 byl IUCN jelen milu ohodnocen jako kriticky ohrožený druh, v přírodě žilo méně než 50 kusů. To v současnosti zřejmě již neplatí, nicméně jelen milu potřebuje stále ochranu člověka.




Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae)

8. května 2016 v 20:53 | Maty.tekk
Tygr Sumaterský je nejmenším poddruhem tygra džunglového. Jedná se o kriticky ohroženou šelmu, která je endemitem ostrova Sumatra. Tygr sumaterský je mezi tygry nejmenší, což je pro něj výhodné při pohybu v husté džungli. Srst má výraznou hnědooranžovou barvu, černé pruhy jsou poměrně úzké a hustě naskládané vedle sebe. Zvláště samci mají velmi výrazné licousy. Tygr sumaterský obývá pouze indonéský ostrov Sumatra, ve stále se zmenšujících tropických pralesích. Jeho stavy v přírodě se dají jen těžko odhadnout, zřejmě se pohybují mezi 400-500 zvířaty. Rychlé odlesňování a ztráta jeho přirozeného prostředí, společně s pytlačením, způsobují rychlý úbytek tygrů v divočině. Podobně jako ostatní tygři je i tygr sumaterský samotářský lovec, jejich kořistí se stávají kopytníci do velikosti jelena, prasata i hrabaví ptáci.




Lemur širokonosý (Prolemur simus)

8. května 2016 v 20:44 | Maty.tekk




Kož­natka Swinho­eova (Rafe­tus swinhoei)

8. května 2016 v 11:31 | Maty.tekk
Kož­natka Swinho­eova (Rafe­tus swinhoei) je kri­ticky ohro­žená želva pra­po­div­ného vze­zření a úcty­hod­ných roz­měrů (přes metr délky, až 100 kg váhy) žijící v počtu posled­ních zná­mých tří kusů v Číně a Viet­namu. Dva jedinci, kon­krétně pár, obý­vají nádrž v zoo­lo­gické zahradě Suzhou jako poslední naděje svého druhu. Třetí kož­natka Swinho­eova žije v chrá­ně­ném jezeře v Hanoi ve Viet­namu. Do polo­viny ledna 2016 věděli her­pe­to­lo­gové o čtyřech těchto kož­nat­kách. Bohu­žel, čtvrté zvíře obý­va­jící jezero Hoan Kiem Lake v Hanoji, pře­zdí­vané míst­ními Cụ Rùa (velký želví děde­ček), před něko­lika dny uhy­nulo.





Žabka černobřichá (Latonia nigriventer)

8. května 2016 v 11:12 | Maty.tekk
Žabka černobřichá má tmavé břicho s malými bílými tečkami a okrově zbarvená záda. Boky mají rezavou barvu, jejíž odstín se pohybuje od tmavě olivově šedého až po šedočerný. Od žabky pestré se liší interokulární vzdáleností (tj. vzdáleností mezi očima), delšími předními končetinami a méně vyčnívajícím nosem. Popisovaný vzor byla dospělá samice s délkou těla 40 mm.
O tomto druhu nebylo dlouho prakticky nic známo, protože byl vědci spatřen pouze dvakrát. V roce 1940 byli nalezeni dva dospělí jedinci a dva pulci, a v roce 1955 byl nalezen jeden jedinec. Od té doby tento druh nebyl spatřen.




Želva angonoka (Astrochelys yniphora)

8. května 2016 v 10:57 | Maty.tekk
Tato na Madagaskaru žijící želva s vysoce klenutým krunýřem je nejohroženějším druhem želvy na Zemi. Pesimistické odhady uvádějí, že už žije jen 400 jedinců… Přestože se vesničané snaží tyto želvy chránit (věří, že je ochraňují před nemocemi), jsou jejich populace likvidovány prasaty a dalšími invazivními druhy…




Netopýr seychelský (Coleura seychellensis)

3. května 2016 v 16:19 | Maty.tekk
Netopýr seychelský (Coleura seychellensis) je menší druh netopýra. Vyskytuje se pouze na Žulových ostrovech v Seychelské republice. Je to hmyzožravý druh netopýra, který loví lesní hmyz. Dřive byl jeho druh hojný po celém souostrový, nyní žije pouze na 3 ostrovech. Jeho počet drasticky klesá, proto jej Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadil do kriticky ohrožených. Důvod jeho vyhubení způsobilo kacení jeho přirozeného životního prostředí a pěstování palmového oleje. Jeho počet se odhaduje na 50-100 jedinců.




Svišť vancouerský (Marmota vancouverensis)

3. května 2016 v 16:03 | Maty.tekk
Svišť vancouerský (Marmota vancouverensis) se přirozeně vyskytuje pouze ve vysokých horách Vancouver Island v Britské Kolumbii.V porovnání s ostatními svišťi patří mezi větší druhy. V dospělosti mají hmotnost okolo 3-7 kg. Největší populace se nachází na ostrově Vancouve, kde sídlí jen malá skupinka těchto svišťů. Již v roce 1990 byl jejich počet menší než 50 jedinců. Program na ochranu zvířat se snažil o obnovení populace tohoto jedinečného kanadského druhu ve volné přírodě. Počet sviště žijícího ve volné přírodě vzrostl z méně než 30 jedinců (rok 2003), na odhdovaných 250-300 jedinců (rok 2015).




Vrána havajská (Corvus hawaiiensis)

3. května 2016 v 15:39 | Maty.tekk
Na Havaji je též známý jako Alala. Je to nejvíce ohrožená vrána na světě a je to jediný druh vrány nalezé na Havaji. Má černou až hnědou barvu. Samice jsou z pravidla menší než samci, ae vzhledově jsou si velmi podobní. Malá populace těchto vran (kolem 10 jedinců) žije na ostrově Maui. V roce 1994 se populace skládala ze tří chovných páru ve volné přírodě (8-12 jedinců) a 10 vran držených v zajetí. Ve volné přírodě jsou již zcela vyhubeny. Celkový počet se odhaduje na zhruba 31 jedinců.




Nosorožec tuponosý severní (Ceratotherium simum cottoni Lydekker)

3. května 2016 v 10:17 | Maty.tekk
Nosorožec tuponosý severní je bohužel téměř vyhuben. Prokazatelně na světě zbývá pouze 8 zvířat. Najdeme ho již pouze v ZOO Dvůr Králové nad Labem a v ZOO San Diego. V přírodě je vyhuben. Vědci doufají, že žije několik jedinců v D.R. Kongo v parku Garamba, ale tyto informace zatím není možné ověřit. ZOO DK nad Labem se podařilo dostat zpět do Afriky 4 zvířata a zajistit jim pobyt v organizaci na ochranu přírody Ol Pejeta Conservancy, kde se lidé budou snažit o pravděpodobně poslední pokus, jak tento poddruh rozmnožit a zachránit ho tak před vyhubením. Někteří vědci se dnes domnívají, že by se nemělo jednat o poddruh nosorožce tuponosého, ale o nový druh.Bílý nosorožec je jedno z nejvíc ohrožených zvířat. Na celém světě zbývá asi 8 kusů těchto nádherných zvířat. Pytláci dlouho lovili bílého nosorožce pro jeho rohy, které v některých kulturách považovány za léčivé. Ničení přirozených lokalit a urbanizace také ovlivnili populace nosorožců. Sucha mají také určitou zásluhu na snižování počtu nosorožců, právě díky tomu, že nemají velké teritorium a sucho zničí veškerou vegetaci. Politické rozvraty v některých afrických zemích velmi oslabily úsilí o ochranu. Bílý nosorožec je na červeném seznamu IUCN v kategorii: KRITICKY OHROŽENÝ - A2acd; C2a.




Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah)

17. března 2014 v 20:18 | Maty.tekk
Přímorožec šavlorohý je druh přímorožce, který dříve obýval velkou část severní Afriky. V současné době se spekuluje o možnosti, že v severním Nigeru a Čadu přežívá malá populace přímorožců šavlorohých, což by vyvracelo současný názor, že je v přírodě již vyhuben.Přímorožec šavlorohý je v kohoutku vysoký přes jeden metr, na délku měří 1,5-2,4 m a jeho hmotnost se pohybuje kolem dvou set kilogramů. Většina srsti je zbarvena bíle, pouze krk, prsa a část obličeje je zbarvena zrzavo-hnědě. Dlouhé, tenké, hladké rohy připomínající meč, které mají obě pohlaví, mohou být i přes metr dlouhé a samci je využívají při soubojích o samice.Žije v kočovných smíšených stádech tvořených až osmdesáti zvířaty. Při migracích, které bývají dlouhé několik stovek kilometrů, se jednotlivá stáda spojují a vytváří až několika tisíci členné skupiny.Byl nejprve loven místními domorodci pro své maso, které jim poskytovalo obživu, následující dlouhá léta pro své rohy, což jej, nebýt záchranářských opatření, dovedlo téměř jistě k zániku.



Ibis skalní (Geronticus eremita)

17. března 2014 v 19:54 | Maty.tekk
Obývá neúrodné, suché, skalnaté krajiny. Dorůstá 70-80 cm a je celý leskle černý s neopeřenými lícemi a čelem a dlouhým, růžovým, na konci směrem dolů zahnutým zobákem. Hnízdí v koloniích na skalních útesech, kde si staví jednoduché hnízdo z větví, do kterého následně klade 2-3 vejce. Živí se zejména plazy, hmyzem a jinými malými živočichy.V minulosti ibis skalní obýval Střední východ, sever Afriky a jih Evropy, podle fosilií zde navíc žil již před 1,8 miliony lety. Z Evropy byl zcela vyhuben zhruba před 300 lety a v současné době je řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Jeho volně žijící populace je dnes odhadována na 500 jedinců v jižním Maroku a méně než 10 dalších v Sýrii, kde byl jeho výskyt nově objeven teprve v roce 2002. Důvody dlouhodobého úpadku početnosti tohoto druhu nejsou stále objasněny, je však jisté, že v posledních letech mohl za rychlé ztráty celých kolonií zejména lov, ztráta přirozeného biotopu a otrava pesticidy.



Hainanský gibon (Nomascus sp. cf. nasutus hainanus)

17. března 2014 v 19:41 | Maty.tekk
Hainanský gibon obývající pralesy čínského ostrova Hainan je v současné době nejohroženějším druhem primáta na světě. Podle posledních zpráv žije posledních 15 - 19 jedinců v rezervaci Bawangling, která se nachází na západní části ostrova Hainan.
Na počátku padesátých let obývalo ostrov Hainan na jihu Číny více než 2000 jedinců tohoto druhu gibona. O třicet let později, bylo důsledkem odlesňování smazáno z mapy více než 650.000 hektarů pralesa, a zbyla pouze dvě místa, kde byli hainanští giboni ještě pozorováni - pohoří Futouling a Limuling. I vysoká míra pytláctví v těchto oblastech snižovala jejich šanci na přežití. V roce 1988 bylo nalezeno posledních 21 přeživších jedinců v rezervaci Bawangling.
Stav populace hainanského gibona je kritický, odhady hovoří o počtu okolo 15 jedinců, kteří v současnosti přežívají v národní rezervaci Bawangling. Gibony ohrožuje především destrukce a odlesňování původních pralesů (nelegální těžba a výstavba silnic). Destrukce pralesa je stále radikálnější a zanechává za sebou neplodnou půdu. Biotop gibonů je neustále narušován lidmi a každý potencionální útok pytláků může jejich malou populaci zcela zničit.



Hirola (Beatragus hunteri)

16. března 2014 v 11:14 | Maty.tekk
Hirola (Beatragus hunteri) patří mezi nejmenší buvolce, má z nich však nejdelší rohy a je také nejvzácnější. Jedná se o nápadně štíhlé zvíře s tenkými, výrazně prohnutými rohy, které mohou měřit až 72 cm. Délka těla činí 160 cm, výška v kohoutku 100-105 cm a hmotnost 75-80 kg. Zbarvení je stejnoměrně pískové nebo světle žlutohnědé, pouze nad každým okem má zvíře nepříliš výraznou bílou skvrnu. Samci jsou větší a jejich rohy jsou delší, na šíji mají velmi silnou kůži, která slouží jako ochrana před zraněním ve vzájemných soubojích. Žije v rodinných skupinách nebo malých stádech, vedených nejsilnějším samcem. Živí se převážně listy a výhonky keřů. Vyskytuje se v suchém křovinatém buši nebo polopouštních oblastech na poměrně malém území v pohraničních oblastech mezi Keňou a Somálskem, zejména v povodí řek Jubba a Tana. Vzhledem k tomu, že se jedná o oblast ohroženou rozšiřováním pouští, byla v 70. letech část hirol odchycena a přesunuta do národního parku Tsavo, kde se dobře aklimatizovaly. Jedná se o kriticky ohrožený druh, který se v zajetí chová jen výjimečně. Poprvé byl chován v 70. letech v ZOO Dvůr králové nad Labem, kde se je podařilo i rozmnožit.




Sambar skvrnitý (Cervus mariannus)

16. března 2014 v 11:04 | Maty.tekk
Vzácný druh žijící na filipínských ostrovech Panay a Negros. Dříve se vyskytoval i na dalších ostrovech, například na Cebu, Leyte či Samaru. Údaje o počtu divokých jedinců jsou velmi rozporné, průzkum na Negrosu z roku 2009 nalezl populaci v počtu asi 300 jedinců. Množství sambarů skvrnitých žije v zajetí.Jak jméno napovídá, na rozdíl od ostatních sambarů je skvrnitý, srst je hustá a jemná.



Kuprej (Bos sauveli)

16. března 2014 v 10:34 | Maty.tekk
Kuprej je druh divoce žijícího tura, jehož samci dorůstají ke 190 cm kohoutkové výšky, samice 140 cm. Váha dospělého samce může dosáhnout až 900 kg. Jedná se o poměrně štíhlé zvíře na vysokých nohách a s výrazným hrbem na hřbetě. Velmi silně bývá vyvinut kožní lalok, který sahá od brady až do středu břicha. U některých samců je vyvinut tak, že ho zvíře otírá o travní porost pod sebou. Zbarvení je tmavě hnědé s bílýma nohama. Rohy kuprejů mají zvláštní lyrovitý tvar a vyznačují se zvláštním roztřepenm prstencem asi ve třech čtvrtinách délky rohu. Kuprej se vyskytuje velmi vzácně v pralesích Kambodži, snad i Laosu a severního Thajska. Jedná se o kriticky ohrožený druh. Prokazatelně byl pozorován naposledy r. 1988, ne zcela doložené je pozorování několika jedinců z r. 2006. Od té doby nebyl pozorován a je proto možné, že již vyhynul.



Rys iberský (Lynx pardinus)

16. března 2014 v 10:24 | Maty.tekk
Světový fond na ochranu přírody (World Wildlife Fund, WWF) varoval, že Rys iberský (pardálový, Lynx pardinus) by se mohl v brzké době stát první velkou kočkovitou šelmou, která vyhyne. Podle ochránců přírody v současné době nežije na celém světě více než stovka dospělých rysů. Ještě v roce 1960 se počet populace pohyboval kolem hranice tří tisíc a počátkem dvacátého století dokonce sto tisíc jedinců. Odborníci za příčinu dramatického úbytku označili nekontrolovaný odchyt, devastaci životního prostředí a vysokou úmrtnost způsobenou hustou dopravou.
Rys iberský je kriticky ohroženým druhem. Místem přirozeného výskytu rysa iberského je území Pyrenejského nebo též Iberského poloostrova (odtud jeho název). Podle současných prognóz se možná už do dvou let stanou evropané přímými svědky prvního vyhynutí kočkovité šelmy v moderní historii.
Smutná závěrečná kapitola historie Rysa iberského se začala psát v průběhu patnáctého století. V té době ještě obýval celou Evropu od Pyrenejí až po Kavkaz. Postupně byl ale téměř všude vyhuben a jeho posledním útočištěm se stalo několik malých izolovaných míst ve Španělsku a Portugalsku. Postoj člověka k tomuto zvířeti byl bohužel odjakživa velmi negativní. Do konce padesátých let dvacátého století vyplácela španělská vláda za každého zabitého rysa zvláštní prémii. V Portugalsku byl rys jako škodná vybíjen až do roku 1970.
Plošná přeměna křovinatých porostů v pšeničná pole a zakládání plantáží vzaly tomuto druhu v první polovině minulého století životní prostor. Souběžné vymírání králíka divokého, hlavního zdroje potravy rysa, situaci dále zhoršilo.




Vombat severní (Lasiorhinus krefftii)

16. března 2014 v 10:09 | Maty.tekk
Vombat severní, známý též pod názvem Krefftův, je velice vzácný vačnatec a jeden ze tří žijících zástupců čeledi vombatovitých (Vombatidae). V minulosti se v Austrálii vyskytoval od Nového Jižního Walesu až po Queensland, dnes přežívají poslední jedinci v malé kolonii čítající asi 70 nor ve střední části Queenslandu. Celá oblast měří něco přes 15 km², část tohoto území je vyhlášena národním parkem. Dorůstá délky asi 1 m a hmotnosti až 36 kg. Jeho srst je poměrně jemná a pokrývá i čenich.



Delfínovec čínský (Lipotes vexillifer)

16. března 2014 v 9:53 | Maty.tekk
Delfínovec čínský (Lipotes vexillifer, čínsky 白鱀豚) je sladkovodní delfín, který se nalézá pouze v řece Jang-c'-ťiang a v jezeře Tung-tching-chu v Číně. Červený seznam IUCN 2007 jej klasifikuje jako kriticky ohrožený druh a uznává, že pravděpodobně vyhynul v důsledku zhoršení podmínek prostředí, ve kterém žil.
Je to ozubený kytovec dlouhý 2 až 2,5 metrů a váží průměrně 140 kg. Je zbarven modrošedě až šedě, na břiše je výrazně světlejší. Čelisti má protažené, zobákovité a nachází se v nich průměrně 132 až 144 zubů. Má sice funkční oči, ale jeho zrakové schopností jsou chabé. Při orientaci a lovu využívá echolokace. Je to málo prozkoumaný druh delfínovce. Žije ve skupinách tří až deseti jedinců, živí se převážně rybami.Populace delfínovců čínských se drasticky snížila v poslední desetiletích v důsledku industrializace Číny, hojnému lovu, využívání řeky k přepravě a v poslední době také stavby vodní elektrárny Tři soutěsky. Byla vyvíjena snaha o zachování druhu, ale poslední expedici v roce 2006 se nepodařilo v řece najít žádného delfínovce čínského. Pořadatelé expedice jej prohlásili za funkčně vyhynulého.V srpnu 2007 Zeng Yujiang údajně nahrál velké bílé zvíře plovoucí v řece Jang-c'-ťiang.Ačkoliv Wang Kexiong z Institutu hydrobiologie z Čínské akademie věd předběžně potvrdil, že zvíře na videu je pravděpodobně delfínovec čínský, přítomnost pouze jednoho nebo několika málo jedinců, zvláště v pokročilém věku, není dostatečná pro záchranu funkčně vyhynulého druhu od úplného vyhynutí. Poslední nesporné spatření bylo zaznamenáno v roce 2004.



Pásovec třípásý (Tolypeutes tricinctus)

16. března 2014 v 9:43 | Maty.tekk
V roce 1991 byl v Brazílii po 20 letech, kdy byl již považován za vyhubeného, znovu objeven pásovec třípásý (Tolypeutes tricinctus). Pásovec je schopen se při obraně svinout do klubíčka. Velice špatně se zahrabává, a proto jej domorodci snadno chytají. Rapidní snížení stavu bylo impulsem pro zahájení záchranného programu.



Tchoř černonohý (Mustela nigripes)

16. března 2014 v 9:37 | Maty.tekk
Původní rozšíření zahrnovalo obrovské plochy prérií sahající od jižní Kanady přes Spojené státy až do Mexika. S likvidací jejich životního prostředí a lovem jich ale všude rychle ubývalo, v 80.letech byl dokonce považován za vyhynulého, podařilo se ale objevit přežívající populaci, která ovšem v roce 1986 zanikla na epidemii.

Zvířata odchycená ve volné přírodě ale byla použita pro rozsáhlý reintrodukční program, který je zatím velmi úspěšný. Dnes žije ve volné přírodě populace asi 700 kusů tohoto kriticky ohroženého druhu, lokalizovaná na území amerických států Wyoming, Arizona, Colorado, Utah, Montana a Jižní Dakota + další reintrodukovaná populace je v Mexiku (Chihuahua). V zajetí je chovaných dalších 250 kusů.



Vlk rudohnědý (Canis rufus)

16. března 2014 v 9:30 | Maty.tekk
Začátkem 70. let byl ve volné přírodě vyhuben vlk rudohnědý (Canis rufus), který původně žil na jihovýchodě USA. Dnes zda ale žije asi 130 jedinců, kteří však nemají původní genetickou výbavu. O tyto vlky zde pečují US Fish a Wildlife Service. V červnu 1988 bylo oznámeno, že v Severní Karolíně byly v rámci záchranného programu do volné přírody vypuštěny dva páry, které se začaly s úspěchem rozmnožovat.Reintrodukce byla úspěšná a vznikla populace více než padesáti divoce žijících zvířat.



 
 

Reklama